Tenhle týden byl dost náročný. Pořád škola a ty anglické texty…Vůbec jsem neměla na nic čas. Ráno do školy, o půl sedmé večer zpátky a ještě mě čekalo překládání tří textů, každý o dvaceti stránkách a další den to samé…děs…Zase ve středu jsme stihly udělat večer s českou kuchyní. Tentokrát jen pro naše spolubydlící maďarky. Zase jim chutnalo:) Ve čtvrtek jsem jeli brzo ráno do Mo i Rany. Šli jsme na dvě divadelní představení (v norštině!), prohlídku města,do Národní knihovny (ta byla fakt super, o tom ještě napíšu), pak další muzeum(kde jsem si vyzkoušela něco plést, mělo to něco společného se sítěmi, ale fakt nevím co přesně to bylo:), a společná večeře (kuřecí maso se norsky řekne kylling, takže jsem si připadala, jako bych si objednávala vraždu:)) a pak bowling. Nakonec jsme ještě asi 40 minut čekali na nádraží na autobus zpátky. Ten jel chvíli před jedenáctou večer…to už jsme byli všichni tak unavení, že v autobuse to každý zabalil a spal. Tak se taky stalo, že jsme zapomněli vystoupit, kde jsme měli a museli pak ještě šlapat domů pěšky. Tady mají takový zvláštní systém zastávek, že pokud člověk někde chce vystoupit, musí si zazvonit na řidiče. Pokud nezazvoní jede autobus pořád plynule dál.. Naštěstí se někdo probral brzy, takže jsme to zase tak daleko neměli:)
neděle 1. března 2009
Další týden
Tenhle týden byl dost náročný. Pořád škola a ty anglické texty…Vůbec jsem neměla na nic čas. Ráno do školy, o půl sedmé večer zpátky a ještě mě čekalo překládání tří textů, každý o dvaceti stránkách a další den to samé…děs…Zase ve středu jsme stihly udělat večer s českou kuchyní. Tentokrát jen pro naše spolubydlící maďarky. Zase jim chutnalo:) Ve čtvrtek jsem jeli brzo ráno do Mo i Rany. Šli jsme na dvě divadelní představení (v norštině!), prohlídku města,do Národní knihovny (ta byla fakt super, o tom ještě napíšu), pak další muzeum(kde jsem si vyzkoušela něco plést, mělo to něco společného se sítěmi, ale fakt nevím co přesně to bylo:), a společná večeře (kuřecí maso se norsky řekne kylling, takže jsem si připadala, jako bych si objednávala vraždu:)) a pak bowling. Nakonec jsme ještě asi 40 minut čekali na nádraží na autobus zpátky. Ten jel chvíli před jedenáctou večer…to už jsme byli všichni tak unavení, že v autobuse to každý zabalil a spal. Tak se taky stalo, že jsme zapomněli vystoupit, kde jsme měli a museli pak ještě šlapat domů pěšky. Tady mají takový zvláštní systém zastávek, že pokud člověk někde chce vystoupit, musí si zazvonit na řidiče. Pokud nezazvoní jede autobus pořád plynule dál.. Naštěstí se někdo probral brzy, takže jsme to zase tak daleko neměli:)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)

3 komentáře:
to není jako naše mirrorské leháro co?....
nebylo...ale teď, když onemocněla učitelka:)...super týden, skoro jako na OU:)
..ale už mi to taky skončilo, kruci..
Okomentovat