Považuju se za ranní ptáče, přinejmenším za dopolední, ale pokud mě někdo vzbudí když nemá, stávají se má rána trošičku zmatenými. Hlavně v poslední době.
shrnutí:
- 1. stupeň – ranní ptáče
- 2. stupeň – dopolední ptáče
- vstávání ve špatný čas = zmatek
Hrůzné ráno č. 1
Mamina mě ráno vzbudila, že mám jít do obchodu. Vyskočila jsem z postele s vidinou toho, že čím dřív se vrátím tím dřív si budu moct zpět lehnout.... Ještě skoro poslepu jsem se začala oblíkat…tak jsem na sebe soukala to oblečení a najednou… kalhoty mi nešly natáhnout. To mě rozčílilo a o to urputněji jsem se snažila si je oblíknout. Pak mě napadlo více rozevřít oči. Ha, zjistila jsem že mám ještě kraťásky od pyžama…no nic, pak to ráno pokračovalo. Dostala jsem také za úkol vynést smetí. Jen co jsem šlápla ze schodů na chodník, jela jsem po ledě málem až k popelnicím…(bylo to v prosinci, když byla na chvíli celkem zima)…Pak jsem tak různě popojížděla až do toho obchodu. Aspoň jsem se nemusela namáhat s chůzí. V obchodě bylo všechno fajn, až na to že mi vypadlo, co že to mám vlastně koupit, ale jak jsem tam pochodovala kolem regálů tak jsem si na všechno vzpomněla...naštěstí…no a nakonec, když jsem odcházela z obchodu, přibrala jsem ve dveřích taškou nějakého chlapa…to bylo těžké ráno
Hrůzné ráno č. 2
To mě zase jednou maminka vzbudila se slovy: „Půjdeš s Jakubem do města nebo budeš se mnou uklízet, vyber si.“…No rozhodování bylo jednoduché, šla jsem s bratrem do města. Ochotně jsem bratrovi pomáhala cosi vybírat. Tak moc jsem pomáhala až jsem si tam našla mikinu. Šla jsem si ji zkusit. Bratr byl samozřejmě nadšený že na mě musí čekat. A jak jsem si to tak zkoušela, sundala jsem si svetr a vidím, že mi něco trčí z pod trika. No tak koukám co to je…a ono to pyžamo. Tentokrát zase vršek… Byla na něm ovečka, tak jsem ji vzala na procházku no…
Hrůzné ráno č. 3
Tak jsem se protentokrát rozhodla že vstanu brzo sama. Musela jsem někam něco donést, takže jsem si pěkně nachystala budíka a opravdu jsem vstala. Oči jsem měla zalepené, ale šla jsem snídat. Našla jsem skoro po hmatu vánočku a máslo. A jak mám tak ráda sladké, tak i na tu vánočku si sypu trošku moučkového cukru. A tak jsem se vydala opět po hmatu najít cukr. Ten moučkový se u nás doma moc nepoužívá takže je zastrčený na jednom místě a do ničeho se nepřesypává. Takže jsem nahmatala ten papírový pytlík a donesla si ho ke stolu. Vzala jsem lžičku zabořila ji do cukru a začala sypat. Jen tak mě napadlo pořádně otevřít oči a co to nevidím…na stole mi stál pytlík s nápisem dětská krupička…no na snídani jsem si nakonec vzala něco jiného.
