bééé

Nesmím zapomenout zmínit, že jsem tady viděla Lucinčí dítě. Mají ho vystavené v muzeu. Je to fakt unikát. Na obrázku je jasně vidět, co vznikne, když se spojí Ovec a Kudrnáč:)))

když nevíš co, tak plav...

Minulý týden (nebo už možná předminulý) jsem se taky vydala poprvé na bazén. Nakonec jsme se tam sešli skoro všichni z Erasmu. Byla jsem dvakrát zabitá a dvakrát koupená. Taky mě se podařilo někoho zabít i koupit (prostě zase hry)… V jednu chvíli jsem byla dokonce úúúplně sama v celém bazénu. Sice asi jen na patnáct vteřin, ale i to se počítá:)Ta hodinka a půl, na kterou máme vyhrazený bazén nakonec utekla docela rychle. Přišla jsem domů a rozvěsila si po pokoji mokré věci, aby uschly. Když jsem se za nějaký čas do pokoje vrátila, byla tu cítit spálenina. Tak jsem šla za nosem a pátrala, co to může být. Nečekaně, moje plavky na topení. Už začínaly měnit barvu:) Tady se mi fakt daří:) Teď už jen doufám, že se mi plavky hned při příštím použití nerozpadnou:)...Měla bych přestat chodit na bazén...

Dance

V rámci prezentace vlastní země tady máme i blok My dance. Každý si připraví nějaký tradiční národní tanec a učí to ostatní. Už máme za sebou polonézu z Polska, tanec z Belgie, USA a Španělska. Ten polský tanec byl trochu nudný. Za to Belgie byla super. Zatím to nejlepší co jsme se učili. USA…no co na to říct…děs a hrůza?...no spíše to bylo směšné. (Ve slabé chvíli, to možná pár vyvoleným ukážu) Fakt je, že jsem se u toho dost bavila. Sabotovala jsem to a smála se ostatním:) Samozřejmě jsem nebyla jediná:) …po tomhle fiasku jsem se těšila na Španělsko. Jenže, slečna španělka to trochu nezvládla. Tanec si vybrala náročný a ani ona si nebyla úplně jista kroky. Nakonec z toho zase nikdo nic neměl a všichni jsme byli rádi, že už to skončilo. Zítra mě čeká tanec z Palestiny, tak jsem zvědavá. Tentokrát to snad bude lepší…

...ryba...

A abych neodbočovala, zmíním zase jídlo. Blížila se středa a středa je přeci den české kuchyně:)..Tentokrát jsme pozvali Annu a Anisu. Radim si vymyslel rizoto. Tak jsme naklusali do obchodu pro suroviny…no problém byl s masem. Kuřecí nikde, takže jsme museli do druhého obchodu. Tam něco z kuřete sice bylo, ale cena bylo drsná. Radim se rizota nechtěl vzdát, tak přišel na to, že klidně můžeme vzít rybu…Do rizota rybu??...fakt ty ryby nemusím a tenhle zážitek mě opět vede k tomu, že jim nejspíš nepříjdu na chuť. Výsledek nebyl nakonec tak strašný jak jsem čekala, ale stejně, nic moc. Už u přípravy jsem si přála, aby holky zapomněli přijít (jelikož o večeři jsme jim říkali už před týdnem) A kupodivu se tak stalo:) Radim uznal, že s tímhle výsledkem jim raději volat a připomínat večeři nebudeme:) Takže jsme zasedli ke stolu jen my dva. Žvýkala jsem rybí rizoto a vzpomínala na „hamburgerové karbanátky“ (což byla taky pěkně nechutná věc, ale výsledek byl nad očekávání)…takže na středeční večeři bylo nakonec nejlepší pivo:)

Jídlo? Kdepak..

Konečně se nám ozvala naše host family. Měli jsme přijít v neděli ve 12. S Radimem jsme si oba spokojeností zamnuli ruce. Bude oběd zdarma:) Navíc jsem předchozí večer dostala pozvání od místního autobusáka na večeři. Zase jídlo zdarma:) A jelikož jsem sebou mohla vzít další čtyři lidi, bylo jasné, že Radim jde taky…nj, chudí češi. Takže to vypadalo na dost dobrou neděli. Ve 12 jsme se dostavili, já, radim a jacob na domluvené místo, kde nás čekala taková babička. Zavedla nás do svého domu, kde už na nás čekal její manžel. Byli moc milí a znali Českou republiku. Mají tam nějaké přátele a často tam jezdí. Dostali jsme čaj a nějaký zákusek…oběd se nekonal. Zdrželi jsme se tam pár hodin, takže nejen, že nebyl oběd, ale navíc jsme i prošvihli čas, do kdy jsme měli autobusákovi dát vědět, aby nás vyzvedl…smolný den..

koncert

Byla jsem na nějakém norském ska. Můj první norwiegan koncert:) Taky jsem se dostala pod podium, že jako budu s ostatními poskakovat. Ale místo toho následovalo zklamání. Vždyť já nemohla ani pořádně zvednout nohy, jak mám těžké boty. Najednou se dav pohnul a smýknul mnou někam pryč od erasmáků. Chtěla jsem jít zpátky, ale…nešlo to (už zase!)…Já byla přilepená! Stála jsem tam a nemohla pohnout ani jednou nohou. Zahlídla jsem, že se na zemi něco leskne, ale co to bylo, to fakt netuším. Rozhodně to bylo lepší než všechny lepidla, co znám. Drželo mě to na místě. Najednou se vedle mě ozvalo „smile“. ( Je pravda, že jsem byla naštvaná a překvapená zároveň, takže můj výraz tomu nejspíš odpovídal) Byl to Jacob, já mu chtěla říct, že nemůžu z místa, ale už byl zase pryč. Za chvíli se přede mnou opět ozvalo „smile“. A hned byl zase pryč. Já už začínala zuřit. Jak se mám asi usmívat, když jsem přilepená!...A najednou, rána do zad (zase se pohnul dav) a hned jsem byla o půl metru dál. Konečně jsem byla odlepenááá. Co na tom, že mi díky tomu nějaký pán slil celou pravou ruku pivem, hlavně, že jsem už nebyla lepka:)

Fotky z knihovny