Cesta s babičkou

Přestupovala jsem v Ostravě, kde na mě měla čekat Verunka. Když vlak zastavil, ploužila jsem se uličkou,abych mohla vystoupit. Zahlídl mě průvodčí a přispěchal mi na pomoc:)..neodpustil si „vtipnou“ připomínku, že v té tašce snad převážím babičku. Popadl to mé zavazadlo, hned se pod ním prohnul a napnuly se mu svaly v obličeji:) ..takovou váhu asi opravdu nečekal:) Úspěšně jsem se dostala z vlaku a hned u mě byla Verunka, aby mi se zavazadlem dál pomohla v mé úspěšné cestě. No vlak do Brna mi samozřejmě ujel:) Vyjít ty schody se nám nepodařilo včas, ani když jsme na tu tašku byly dvě:)(pitomé hlavní nádraží..) Takže jsem čekala hodinu na další vlak a loučila se s Verunkou. Když přišel čas, ploužily jsme se s Verunkou na nástupiště. Vlak přijel a došlo na nejtěžší část, nasoukat se co nejrychleji do vlaku. Takže já vylezla na schůdky a verunka mi zezdola podávala zavazadlo. Nějak jsme se ale zasekly a nemohly se pohnout, když už jsem to viděla černě a začala se naklánět, pod tíhou tašky, ven z vlaku, přiskočil k nám nějaký chlapec a sám mi tašku naložil. Měla jsem štěstí:) dokonce jsem našla poblíž dveří i prázdné kupečko. Nasoukala jsem tašku „s babičkou“ pod okno a spokojeně si sedla. Na příštích zastávkách si ke mně přisedali lidé. Nakonec nastoupil jeden pán, divil se, proč mám svou tašku na zemi. Tak jsem mu vysvětlovala, že je těžká na to abych ji tam uzvedla. Pán nelenil a nabídl se, že mi ji nahoru vyzvedne. Upozorňovala jsem ho, že taška je opravdu težká, ale on néé. Prostě mi ji tam nahoru musel dát. Taky se u toho pěkně zapotil. Jakmile ji nadzvedl, hned se mu změnil výraz ve tváři. S obtížemi si nahodil tašku na ruce, když se najednou prolomil v kolenou a začal klesat dozadu, pod tíhou zavazadla. Je mi záhadou, jak to nakonec vybral, ale narovnal se a taška skončila úspěšně v přihrádce na zavazadla:) Celá cesta do Brna pak probíhala klidně, pokud nepočítám, že tomu ochotnému pánovi spadla na hlavu jeho taška:)..ukázalo se, že v ní měl zásobu lahváčů:)…hezky to při dopadu cinkalo… Tak jsem úspěšně dojela do Brna, z vlaku mi opět pomohl onen pán, dokonce mi tašku nesl přes nástupiště k lavičce, abych si mohla sednout, než pro mě někdo příjde. Tak jsem skončila v Brně i s babičkou:)