koncert

Byla jsem na nějakém norském ska. Můj první norwiegan koncert:) Taky jsem se dostala pod podium, že jako budu s ostatními poskakovat. Ale místo toho následovalo zklamání. Vždyť já nemohla ani pořádně zvednout nohy, jak mám těžké boty. Najednou se dav pohnul a smýknul mnou někam pryč od erasmáků. Chtěla jsem jít zpátky, ale…nešlo to (už zase!)…Já byla přilepená! Stála jsem tam a nemohla pohnout ani jednou nohou. Zahlídla jsem, že se na zemi něco leskne, ale co to bylo, to fakt netuším. Rozhodně to bylo lepší než všechny lepidla, co znám. Drželo mě to na místě. Najednou se vedle mě ozvalo „smile“. ( Je pravda, že jsem byla naštvaná a překvapená zároveň, takže můj výraz tomu nejspíš odpovídal) Byl to Jacob, já mu chtěla říct, že nemůžu z místa, ale už byl zase pryč. Za chvíli se přede mnou opět ozvalo „smile“. A hned byl zase pryč. Já už začínala zuřit. Jak se mám asi usmívat, když jsem přilepená!...A najednou, rána do zad (zase se pohnul dav) a hned jsem byla o půl metru dál. Konečně jsem byla odlepenááá. Co na tom, že mi díky tomu nějaký pán slil celou pravou ruku pivem, hlavně, že jsem už nebyla lepka:)