„...On tu byl.Tady seděl,jak sedíš ty,ty,ty a ty.Tady všude seděl...Já tam taky byla. Seděla jsem tam i tam, ale všude ne:) A bylo to skvělé, úžasné a báječné. Nic jiného jsem vlastně ani nečekala:) Ani nebylo třeba zamykat:)
Tráva roste, ty to víš,
slunce svítí, ty to víš,
vítr duje, ty to víš,
na všechno nám odpovíš.
Ty, děde Vševěde, dědečku náš,
ty všechno víš, ty všechno znáš.
Jak je krásné všechno vědět,
jak je krásné všechno znát,
v temné sluji tiše sedět,
pozorovat světa řád.
Tráva roste, ty to víš,
slunce svítí, ty to víš,
vítr duje, ty to víš,
na všechno nám odpovíš. Ty, děde Vševěde, dědečku náš,
ty všechno víš, ty všechno znáš.
