V tramvaji

Nedávno jsem jela do Poruby. Dokonce jsem našla i místo k sezení. Říkala jsem si, to je ale fajn začátek cesty. Mému rameni se okamžitě ulevilo, když jsem z něj sundala brašnu s ntb, no prostě lepší zahájení týdne v Ově nemohlo být. Asi dvě zastávky jsem si spokojeně seděla, když si ke mně přisedl nějaký pochybný mladý muž, rozprostřel přede mě svou igelitku a prý že jestli něco nechci. Slušně jsem ho odmítla a doufala, že si přesedne zase k někomu jinému. Jenže chlápek to nehodlal udělat a začal na mě mluvit, já chtěla být jen zdvořilá a tak jsem se s ním „na půl huby“ bavila. Najednou mě chytil za ruku a prý co na to jako studentka z psychologického hlediska říkám. Co bych říkala, já na něj jen nevěřícně zírala. A v duchu se slyšela, „s mojí peněženkou stejně neodejdeš:)“